V Greplově (✍SČ, 1998) popisu výpovědí ↗výpovědní modifikace souvětných spojení, která je výsledkem vynechávání různých výrazů anteponované věty hlavní n. vedlejší, vždy však jejich predikátů. Zbylý element nabývá (často) povahy částice. Typický příklad:

(A) Východiskem s.s.k. jsou souvětí s anteponovanou větou hlavní. Grepl rozlišuje několik typů a jejich podtypů.

(a) Stažené výpovědi s mediální spojkou že lze dále diferencovat na:

(a₁) výpovědi s východiskem v souvětí s hlavní větou oznamovací: (i) s ↗hodnotící (evaluační) částicí: Je štěstí, že jste přišel → Štěstí (,) že jste přišel; dále taky např. Ještě že // Ještěže si nezlomil nohu; Aspoň že // Aspoňže si nezlomil nohu; (ii) s ↗epistémickou částicí: Myslím, že bude ráno pršet → Myslím (,) že bude pršet; dále taky např. Nejspíš (patrně, možná, zřejmě …), že na to zapomněl, vzniklé ze souvětí typu Je nejspíš pravda, že na to zapomněl; (iii) s ↗ujišťovací částicí: Fakt(,) že to udělám; Pravda(,) že to řekl; i tu dochází k vynechání spojky že: Fakt to řekl;

(a₂) výpovědi s východiskem v souvětí s hlavní větou tázací: (i) doplňovací otázky typu Kdy že odešel? vznikly ze souvětí Kdy říkáš, že odešel? Mají funkci ↗otázek ověřovacích, na rozdíl od „normálních“ doplňovacích otázek mají ↗antikadenci jako otázky zjišťovací a jsou vždy reaktivní; (ii) doplňovací otázky indikující „sázku“: Oč // O co že ten potok přeskočím; (iii) doplňovací otázky podivové typu Jak to že netančíš?; Co že nepřišel? Mají stoupavě-klesavou (zvolací) kadenci; na rozdíl od (i) vznikly stažením ze souvětí typu Jak je to možné, že netančíš; Co se stalo, že nepřišel apod.

(b) Stažené výpovědi útvary s mediální spojkou aby jsou reprezentovány podtypy:

(b₁) výpovědi typu Co abychom si dali kávu?; Co abys (abych, aby) mu zavolal? a jejich varianty (Co tak kávu?; Co si dát kávu?; Co říkáš // bys řekl na kávu / kávě?); jejich východiskem je souvětí s hlavní větou tázací typu Co říkáš // Co bys řekl tomu / na to, abychom si dali kávu?; jsou v č. silně konvencializovaným výrazem indikujícím komunikační funkci „návrhu“, „nabídky“: Co abych uvařila kávu?; (b₂) výpovědi typu Kdo aby přišel?; Kam abych šel?; Kdy aby to přinesl? s ↗antikadencí a s ↗intonačním centrem zpravidla na tázacím slově; jsou derivovatelné ze souvětí Kdo říkáš, aby přišel? a užívá se jich jako otázek ověřovacích; (b₃) výpovědi typu Už aby bylo teplo!, vyvoditelné ze souvětí Už je načase // Už kdyby Pán Bůh dal, aby bylo teplo!; fungují jako výraz (projev) „přání“ s odstínem netrpělivosti; (b₄) výpovědi typu Jen aby ta lampa nespadla!, odvoditelné ze souvětí typu Přeji si jen to (= nic jiného), aby ta lampa nespadla; jsou vhodným prostředkem např. pro indikaci komunikační funkce „varování“, „výstrahy“, event. „výhrůžky“: Jen abys nespadl; tu pak může být jen predikát negovaný. Tyto stažené výpovědi slouží jako prostředek vyjádření postoje pochybnosti (Jen aby to byla pravda), n. postoje obavy, zvl. se stoupavě-klesavou polokadencí: Jen aby se to s ním nezřítilo!?; (b₅) výpovědi typu Ještě abych mu prala!, vyvoditelné ze souvětných konstrukcí typu Ještě schází // Ještě by (tak) scházelo, abych mu prala!; vyjadřují negativní postoj mluvčího (rozhořčení) a v důsledku toho fungují většinou jako indikátor „nesouhlasu“, „námitky“, „protestu“; (b₆) výpovědi typu Ne abys přišla dnes pozdě!, vyvoditelné ze souvětí typu Nepřeji si, abys dnes přišla pozdě; vyjadřují „varování“ implikující sankci; jako výpovědi funkčně blízké prohibitivním výzvám umožňují alternativní užití predikátu v nedok. vidu: Ne abys dnes chodila pozdě.

(c) Stažené výpovědi s mediální spojkou kdyby vykazují podtypy:

(c₁) výpovědi typu Co kdybys ho probudil!, odvoditelné ze souvětných konstrukcí Co říkáš tomu / na to // Co bys řekl tomu / na to, kdybys ho probudil?; užívá se jako indikátor nezavazující výzvy, zvláště „návrhu“, „rady“; (c₂) výpovědi typu Co kdybys ho probudil?!, vyvoditelné ze souvětí Co by se stalo // Co bychom dělali, kdybys ho probudil?; vyjadřuje postoj obavy z možných následků něčího jednání, a slouží tudíž nepřímo jako indikátor „varování“; vyslovuje se s příznakovou stoupavou n. klesavou polokadencí.

(d) Stažené výpovědi s mediální spojkou když:

Jde o hovorovější varianty varovných typů s kdyby (c₂): Co když ho probudíš?!; Co když se urazí?!

(B) Východiskem s.s.k. jsou anteponované podmínkové n. časové věty vedlejší se spojkou když:

Když (přijdeš dřív), tak na mne počkej → Když (,) tak na mne počkej; Když (to jinak nepůjde), tak si vezmi taxi → Když (,) tak si vezmi taxi.

Ne vždy je ovšem možné výchozí souvětí rekonstruovat, zvláště jednoznačně identifikovat elidovaný predikát.